Jaruš povídky

Bylo přesně 7:30 odpoledne, když jsem zapínala levou náušnici a slyšela známý hlas.

„Vaness! Jsi připravená?“ vyptával se Severus po cestě od dveří ke koupelně.

„Ano.“ Zaznělo potichu koupelnou. Ještě poslední tah leskem přes rty a mohlo se jít. Vylezla jsem z koupelny a se zájmem si prohlížela Severuse v elegantním černém obleku.

„To jsou šaty.“ Podivil se.

„Ano. Taky jsem si toho všimla.“ Souhlasila jsem suše.

„Sluší ti to.“ Chválil smaragdově zelené šaty těsně pod kolena.

„Já vím.“ Zavtipkovala jsem. Přes ramena jsem přehodila černý lesklý kožíšek a hůlku schovala do kabelky. Zavěsila jsem se na Severuse.

„Můžeme.“ Ujišťoval se. Lehce jsem kývla a pevně se držela.

„Mimochodem. V tom obleku vypadáš sexy.“ Ušklíbla jsem se a odpovědí mi byl pohled do očí.

***

Dopíjela jsem první ananasový džus, když ke stolu přisvištěla číšnice.

„Ještě jeden?“ ptala se vesele.

„Ano, prosím.“ Podávala jsem ji skleničku, aby ji znova naplnila. Letmým pohledem zkontrolovala severusovu z větší poloviny nevypitou minerálku a odsvištěla.

„Aby ses nám neopila než dorazí.“ Neodpustil si Severus poznámku. Spražila jsem ho z části nervózním pohledem a zpátky zaměřila svůj pohled na nově přicházející. Když moji ruku zajala jiná s údivem jsem se podívala na Severuse, který kývl ke dveřím.

„Už jsou tady.“

Najednou jsem měla smrt v očích, tep jako splašený a ruce se mi začaly potit. Vyděšeně jsem se podívala na Severuse. Jeho oči jako by říkaly, že mám zachovat paniku, jelikož není důvod ke klidu.

„Mami.“ Zdravila jsem decentně oblečenou ženu v červeném kalhotovém kostýmku. „Tati, ahoj.“ Smála jsem se na muže v šedém obleku.

„Vanesso. A ty jsi sebou vzala i kamaráda.“ Podivila se matka. „Myslela jsem, že to bude čistě rodinná schůzka.“ Jízlivost se dala sbírat do kyblíku, jak z těch vět kapala. A já začala pomalu bublat. Tak aby to rodiče viděli stiskla jsem Severusovu ruku.

„Ale tohle je rodinná schůzka. Nevěděla jsem, že to řeknu hned na začátku. Chtěla jsem Vám představit svého partnera Severuse Snapea.“

„Dobrý den.“ Pronesl Severus suše. Do toho se ale pustil můj otec.

„Ale snad to nebude tak  horké.“ Konejšil sebe a matku.

„Myslím, že ano. Čekáme se Severusem dítě.“ Usmála jsem se na něj, za to Severuse vypadal jako by se zrovna smažil v plamenech pekelných a dokonce se zdálo jako by dostával nějakou barvu. Jak se zdá Pán Zla s ním nezamával, ale moji rodiče to dokázali v poměrně rekordním čase.

„Tak si objednáme.“ Navrhla máti po chvíli ticha. Číšnice přinesla jídelní lístky a my začali vybírat. Při tom jsem nepatrně svěsila ruku dolů na severusovo koleno a chvíli jej hladila.

Během čekání na jídlo znělo u stolu ticho a moře nevyřčených otázek.

„Takže určitě plánujete svatbu.“ Pronesla matka.

„Ne.“ Odbyla jsem ji stroze.

„To si opravdu přeješ, aby tvoje prvorozené dítě bylo parchant?“ vyštěkla naštvaně. To už bylo na mě moc.

„Matko, to jsi trochu přehnala nemyslíš?“ řvala jsem naštvaně.

„Vanesso uklidni se!“ řval můj otec. „Matka má pravdu. Po roce se ukážeš a oznámíš nám, že s tímhle .. „ hledal slova „člověkem máš dítě. A co čekáš, že uděláme?“

„Co čekám?“ optala jsem se dotčeně. Když jsem se nadechovala k palbě naštvaných argumentů číšnice právě přinášela jídlo. Taktně jsem zmlkla. Za to matka se do toho pořádně opřela.

„Typické. Co jiného jsem taky mohli s otcem čekat. Po maturitě si někam odjedeš ani o sobě nedáš vědět. Ale ty sis nikdy nevážila věcí, které jsme ti poskytovali. Ujali jsem se tě a vychovali. Pravda nikdy ses neuměla chovat, tvoje sestra byla daleko více na výši. Nemáš žádné vystupování a nejsi ani moc pěkná či chytrá. Zajímalo by mě, co byla tvoje matka za čupku. A aby toho nebylo málo necháš se zbouchnout. To je opravdu nehorázné.“ Pískala už celá vytočená.

„A dost!“ pronesl klidným hlasem Severus. Rodiče se pozastavili nad tím, že Severus byl schopný ze sebe něco dostat. Tupě na něj zírali a Severus klidně pokračoval. „ Je více než zřejmé, že jste příliš zabednění na to, aby jste si uvědomili, jak máte báječnou dceru.“ Do řeči mu ale skočil otec.

„Tak to by snad …“

„Ticho!“ pronesl autoritativně Severus. „Teďka mluvím já, tak mě laskavě nepřerušujte.“ Zněla z něho jeho učitelská deformace. „Takže možná by nebylo od věci, aby jste si uvědomili, že Vaness je velmi chytrý a schopný člověk. Dokázala překonat mnohem více problémů než si vůbec dokážete představit. A je mi ctí, že bude matkou mého dítěte. Takže nebudu trpět, aby ji někdo urážel.“ Rodiče tupě zírali, za to Severus byl právě v ráži. Klidným výrazem člověka, který teďka vůbec neseřval moje rodiče na čtyři doby, se na mě podíval a klidným hlasem pronesl. „Tady už jsme skončili. Půjdeme?“ čistě pateticky mi podal své rámě.

„Jistě, drahý.“ Hrála jsem svou roli. Ruku jsem vložila na jeho rámě a společně jsme odešli z restaurace.

Venku se mezitím dočista setmělo, kolem zařících světlušek pouličních lamp si to svištěl vítr a lehce si pohrával s našimi vlasy. Jako ze špatného amerického filmu, neubránila jsem se pošetilému úsměvu. Zašli jsme do boční temné uličky a rázem jsme se už nohama nořili do měkké trávy bradavických pozemků.

Společně jsme v tichosti došli až do komnat ve sklepení.

„Uf.“ Zabouchla jsem dveře ložnice a opřela se o ně. Ztěžklýma rukama jsem si z nohou sloupla lodičky a odhodila je k posteli.

„Mám ještě nějaké písemky na opravení.“ Hlesl Severus a zavřely se za ním dveře.

Ve sprše jsem uvažovala, co se vlastně v restauraci stalo. Byla jsem tak šokovaná jeho proslovem až jsem nebyla schopna pochopit obsah. Každopádně výsledkem je, že zřejmě už s rodiči nemůžu tolik počítat. Ne potom, co ví o mém těhotenství a vztahu se Severusem. Ne potom, co mé dítě nazvali parchantem.

Ze sprchy jsem vylezla s relativně čistou hlavou. Omotaná v ručníku jsem došla až za severusova záda, jemně ho objala a do ouška mu pošeptala.

„Děkuju.“

Severus intenzivně koncentrován na opravování doškrtal poslední písemku.

„Za řeči tohoto typu se neděkuje. Veřejně jsou považovány za samozřejmost.“ Zabručel.

„Ale i tak. Nemusel jsi to dělat.“ Ujistila jsem ho.

„Seš mokrá.“ Postěžoval si když hladil moje ruce.

„Sprchovala jsem se a to se pak občas stane, že je člověk poněkud mokrý.“ Zauvažovala jsem nahlas. Severus mě jen obdařil jedním obličejem říkajícím – opravdu – a pak broukl.