Jaruš povídky

Už v pět hodin ráno jsem nervózně pobíhala po ložnici a chystala si co nejlepší oblečení. Každou chvíli jsem s něčím hodila o zem s nesrozumitelným mumláním.

„Mi… Vaness, co to tady pro Merlina děláš??“ probudila jsem Severuse, který rozhodně neměl v plánu vstávat tak brzo.

„Připravuju se!“ zchladila jsme ho rychlou výčitkou. „Já jsem totiž na rozdíl od Tebe nezapomněla, že dneska večer večeříme s mými ctěnými rodiči.“ Škaredě jsem se na něj zašklebila a zpátky zabořila svoje ruce do šatníku.

Severus se posadil a deku si přitáhl k pasu. Chvíli byl potichu. Už teď jsem čekala nějakou kulišárnu, ale rozhodně jsem nechtěla polevit.

„Vaness.“ Zaznělo mi za zády.

„Ne Severusi. Ta večeře je pro mě hodně důležitá a pokud chci dvě hodiny přežít bez toho, aniž bych se s rodiči pohádala do krve, musím si na sebe vzít něco vkusného a pohodlného.A především si všechno v klidu promyslet.“ Zhluboka jsem se nadechla a sama sebe se snažila uklidnit.

„Vaness.“ Ozvalo se znova klidným hlubokým hlasem.

„Co je?!“ vyštěkla jsem už, držejíc v ruce věžák s dlouhými smaragdovými šaty. Severus mě obdařil jedním ze svých udiveně-pohoršených pohledů. Chvíli bylo ticho a jenom jsme tak na sebe koukali.

Chtěla tak moc jsem chtěla se mu omluvit, ale teď to prostě nešlo.

„Posaď se.“ Plácl na volné místo vedle sebe na posteli.

„Ne.“ Odbyla jsem ho.

„Proč?“ pozvedl obočí.

„Protože by to neskončilo dobře a protože já se musím připravit na večeři.“ Argumentovala jsem.

„Pokud mě zrak nešálí je pět hodin ráno.“ Zaostřil na hodiny naproti postele. „Večeře je domluvená na šestou večer. Pokud se nemýlím máš třináct hodin na výběr vhodného oděvu a přípravu.“ Ještě jednou poplácal rukou volné místo.

„Ne.“ Bránila jsem se.

„Patnáct minut.“ Pronesl klidným tichým hlasem, ze kterého šla znát naléhavost. Při pohledu na nahého ač do pasu přikrytého Severuse, který měl po ránu dobrou náladu a pobízel mě do postele. Zželelo se mi.

„Ale jenom patnáct. O minutu déle a je to naposledy, co jsme ustoupila.“ Pohrozila jsem mu. Šaty pověsila zpátky do šatníku a uvelebila se vedle svého kouzelníka. „Tak co mi chceš?“ začala jsem diskusi.

„Byl by to pro tebe velký problém být na chvíli potichu a jenom si užívat toho ticha, kterého je ve tvé přítomnosti skutečně poskromnu?“ napomínal mě, když dával ruku kolem mých ramen.

„Takže ty jsi mě vlákal do pelechu jenom proto, abys mohl pokračovat v chrápání? Že se nestydíš!“ plácla jsem ho do prsou.

„Já jsem tě nikam nelákal. Sama ses tak rozhodla.“ Popichoval mě.

„Cože? Sama?“ vyjekla jsem. „To je snad nějaký špatný vtip? Uvědomuješ si vůbec, že jsi nahý a navíc, kdo chtěl těch patnáct minut?“ připomněla jsem.

„Co to mění?“ tázal se dotčeně.

„Co co mění?“ nechápala jsem.

„Že jsem nahý?“

„To je otázka?“ podivila jsem se. „Tak víš co, já ti ukážu, co to přesně mění.“ Zvedla jsem se z postele, stáhla si spodní díl pyžama, který v zápětí následoval i ten svrchní. Nakonec jsem pomalu došla až k šatníku a pokračovala jsem ve výběru oblečení na večer.

„Co to děláš?“ zastavil mě po chvíli. Otočila jsem se k němu a ňadra se mi lehce pohoupla.

„Co by? Vybírám si to oblečení, snad vidíš dobře?“ odpověděla jsem bezstarostně.

„Jsi nahá.“ Dodal Severus k upřesnění své první otázky.

„Ano a co to mění?“ usmála jsem se šibalsky.

„Dobrá, a nechtěla by ses přece jenom vrátit do postele, ještě pořád mám těch patnáct minut.“ Zhodnotila jsem situaci a nakonec zatřásla hlavou.

„Ne, ne, svých patnáct minut jsi už vyčerpal.“ Usmála jsem se.

„Nechci se hádat, ale patnáct minut to opravdu nebylo.“ Zapochyboval.

„Možná.“ Přiznala jsem. Pomalu došla až k jeho půlce postele. Předklonila se k němu a potichu pošeptala. „Ale teď už mám hlad a ještě se musím osprchovat. Ty můžeš mezitím užívat ticha, kterého ses se mnou nedočkal. V kolik mě večer vyzvedneš?“

„Bude stačit o půl šesté. Přemístíme se a cesta bude trvat necelých 20 minut.“