Jaruš povídky

Je těžké na tebe zapomenout .. a dnes už vím, že nemusím zapomenout .. potřebuji se jenom nadechnout a jít dál .. vlastně chci věřit tomu že bys to tak chtěl .. ale je to jenom poslední růžová představa o tobě která mi říká že seš svatej i přesto že moc dobře vím že to tak není …
 
říkala jsem si že přijde jedno ráno .. to ráno.. otevřu oči a při pohledu na svůj kouzelný strop s hvězdničkama budu vědět že je to pryč .. zaplaví mne jakýsi pocit jistoty  a bezpečí a bude to pryč .. věřila jsem tomu celé čtyři roky .. zabila jsem čtyři roky ve filmové představě .. zabila jsem čas který jsem mohla strávit s mužem, který by si mě opravdu cenil ..
 
vyděsila mě ta představa promarněného času .. vyděsila mě o to víc když jsem si uvědomila co všechno jsem si za ty čtyři roky mohla pořídit .. udělala jsem chybu a měla jsem velmi silný sugestivní pocit že ji prostě musím napravit .. musím začít žít ..
 
začínám tím že mám krásnou neděli .. sedím v pyžamu uprostřed své obří postele obklopená polštáři a litry kofoly .. a je to zatraceně cool .. alespoň pro mě .. a alespoň následujících několik hodin ..
 
vlastně to všechno začalo úplně jinak než bych předpokládala .. přála jsem si jenom jednou jedinkrát mít chlapa, který nemá nic společného s mou prací .. někoho kdo tomu opravdu nerozumí .. chtěla jsem si vyrobit svůj vlastní svět mimo realitu .. něco takového jako když se zamilujete do kamaráda na pionýrském táboře .. a je to děsně fajn .. zabije to až návrat do normálního života .. škola domácí úkoly zaracha - prostě normálka .. něco podobně odtrhnutého jsem si přála znova zažít ..
 
poprvé jsem tě viděla .. vlastně mi jiní lidé pomohli na tebe vytvořit názor .. a tak trochu jsem se bála .. říkala jsem si - bože co je to za člověka - .. ne že by mluvili škaredě .. nebo dejme tomu by řekli něco nemístného .. ale tak nějak to na mě z jejich vyprávění působilo jako by sis hrabal penízky jenom pod sebe .. a nic jiného tě nezajímalo .. vždycky si říkám, že nesním člověka soudit dřív než ho poznám .. třeba to tak vůbec není .. já taky kolikrát na lidi působím úplně jinak než jaká ve skutečnosti jsem .. ale stejně tak musím uznat, že syndrom hrabání penízků pod vlastní prdýlku byl celostátní sport .. pro mě poměrně nechutná vlastnost .. až mi kolikrát bylo takových lidí líto .. vždyť peníze byly jsou a budou ..
 
když jsem si s tebou poprvé podávala ruku říkala jsem si bože to je ten hrabal .. no tak to tady máme dalšího obstarožního tatíka co mi bude vyprávět něco o životě a začne mi preventivně tykat v první vteřině zatímco já budu jenom koukat a hlatat ta posvátná slova .. byla jsem si stoprocentně jistá, že role byly rozdány dříve než jsem se vůbec ukázala .. jenže ono to tak nebylo .. aniž bych si to v tu chvíli uvědomila tak jsi mi poměrně padnul do noty .. začala jsem tě poslouchat .. říkala jsem si fajn tak pojďme na to .. pořádně tu roztočím skutečný bussiness .. a nechala si uši otevřené.. dneska už vím že přesně v tuhle chvíli jsem měla odejít .. měla jsem se otočit na podpatku a vrátit se přesně tam odkud jsem přišla .. na své teplé místečko ... místo kde byla práce tak stejná a tak nudná, že nebylo možné zažít cokoliv nového ..
 
jo tohle se mi příliš často nestává .. poslouchala jsem pozorně každé tvoje slovo .. každé .. říkala jsem si že to co říkáš má něco do sebe .. vůbec jsem netušila co to se mnou udělá .. a ani nevím kdy se to stalo .. že se všechno změnilo .. že jsi najednou nebyl ten chlap se kterým pracuju .. že jsi byl člověk, kterýmu jsem mohla všechno říct a bylo jedno co to bylo .. myslela jsem si že to tak skončí .. že prostě budeme kamarádi .. že budeme ti dva lidi kteří se moc dobře neznají ale z nějakého důvodu který ani jeden neznáme si věříme .. jako dobří parťáci .. prostě tým a bylo fajn to tak mít .. opravdu fajn .. kdybych měla tu moc tak bych to vrátila .. vrátila bych to před ten okamžik kdy jsem na tebe podívala a věděla že tě chci líbat ..
 
prej že spolu zhřešíme .. to jsou tvoje slova .. fakt? .. jak tě to vůbec mohlo napadnout .. tolik jsem to chtěla slyšet .. ale v jiném slova smyslu .. nemohla jsem zničit to co oba máme .. naše životy .. to co jsme dlouhé roky budovali .. to co jsi ty budoval .. nemohla jsem to zničit kvůli něčemu co mohlo mít jenom krátké trvání .. a tak jsem se stáhla … vytvořila jsem si v sobě novou hranici .. hlavní pravidlo znělo chovej se jako že nic .. jako že je všechno sranda .. prostě jako do teďka ... hltala jsem každé tvoje slovo .. doslova jsem ti vysela na rtech a při každé přiležitosti jsem zapřela i minimální záchvěv citu .. každou minutu s tebou jsem si opakovala že to nejde .. při každém pohledu na tebe jsem si říkala, že to nejde .. stále jsem si to opakovala jako básničku .. doufala jsem že čím déle si to budu opakovat tím více se mi to vryje pod kůži .. časem tomu uvěřím .. a pak bude zase všechno v pohodě .. nechtěla jsem to cítit .. nechtěla jsem tě vnímat tak jak jsem tě vnímala .. věděla jsem že to v sobě musím zabít ať to stojí cokoliv ..
 
den ode dne jsme se spolu pořád víc a víc smáli .. kde jsi byl ty byla jsem i já .. pořád jsem si opakovala ta slova která měla zabít všechno ve mě .. ne teď .. ne tady .. ne s tebou .. jenže to nefungovalo dle mých představ .. můj jindy racionálně uvažující mozek tuhle bitvu prohrál .. kašlu na to .. bože .. chci to teď a chci to s tebou .. všechno .. všechno co můžeme mít .. celý svět .. věděla jsem že jsme silný tým .. nikdy nás nic nezastaví ..  
 
aniž jsem si to uvědomovala přesně v tuhle chvíli jsem byla definitivně v prdeli .. začala jsem se chovat jako zamilovaná puberťačka .. pouze s tím rozdílem že můj střet zájmů byl reálný a sakra blízko .. a někde vzadu v mojí hlavě se pořád ozýval ten hlásek který mě upozorňoval na to že jsem dospělá a snad bych se taky měla podle toho chovat .. přece jen už mám něco za sebou .. a nemůže mě zastavit něco tak hloupého jako jsou city ..
 
čím víc jsem se snažila bránit svému snu tím víc jsem po tobě toužila .. každé podání rukou bylo jako svátek .. zase blíž .. zase na pár sekund s tebou .. až do té pitomé večeře .. další večírek kam jsem musela jít s tebou .. tolik jsem se jim snažila vyhýbat, protože jsem věděla, že to není dobrý nápad .. koukat na tebe jak tam stojíš v obleku s těma svýma brýlema a čekáš na mě .. jako z pohádky .. copak ten nahoře nechápe že jsem na odvykačce .. že se snažím ignorovat jakékoliv pocity vůči tobě .. že to poslední co potřebuju je koukat na tebe v perfektně padnoucím obleku .. prostě se mnou fakt nikdo nemá slitování .. ani špetičku ..
 
při té povinné konverzaci u stolu jsme se jako obvykle smáli .. všichni .. a pak někdo zase plácnul něco o tom jak jsou vztahy na pracovištích šílená věc .. a všichni jsme se smáli .. a pak někdo řekl, že v tvém případě by to ale bylo normální .. a tak jsme se zase smáli .. jen kdyby ta žena v dlouhých smaragdových šatech neřekla že se není čemu smát .. protože nám to spolu opravdu sluší .. najednou bylo ticho .. takové ticho .. TO ticho .. musela jsem něco říct .. prolomit to ticho .. a tak jsem něco plácla .. něco o tom jak je celá tahle připomínka absurdní .. a jak jsem neskutečně ráda že když odcházím z práce tak tě minimálně dvanáct hodin neuvidím .. chtěla jsem věřit tomu že moje lež byla uvěřitelná .. nasadila jsem pokrovou a znavenou tvář .. konverzace se stočila na jiné téma a trapnost okamžiku pominula .. díky bohu ..
 
a tak se všichni zase smáli .. a je dost možné že si nikdo ničeho nevšimnul .. však to znáte když je člověk tajně zamilovaný tak je taky lehce paranoidní .. a některé věci vnímá jinak než okolí .. každopádně od toho večera sis mě začal trochu víc prohlížet .. a postupem času začaly být ty pohledy jiné .. intenzivnější .. zkoumavější .. měla jsem pocit jako by ses na mě díval pořád .. jako bys nad něčím přemýšlel při pohledu na mě .. chtěla jsem to zastavit .. musela jsem to zastavit .. bála jsem se kam by to mohlo vést .. tolik měsíců jsem zabíjela každou zamilovanou buňku v sobě .. a teď by to mělo všechno vyfičet komínem .. kdepak .. nic takového ..
 
nenapadlo mě nic lepšího než si vzít dovolenou .. beztak jsem ji už potřebovala .. zabouchla jsem za sebou dveře a odfičela do jiného světa .. za palmama a teplým větrem .. celý zasraný týden jsem ležela na lehátku a opakovala si že to je jenom nárazová akce .. že se vrátím zpátky a všechno bude jako předtím .. všechno bude normální ..
 
nervózně jsem koukala na mobil .. doufala jsem že najdeš nějaký důvod proto abys mi zavolal .. abych slyšela tvůj hlas .. aby jsme se zasmáli .. abych se ujistila v tom že všechno bude jako před tím .. všechno bude normální a zcela přirozené .. tak jak to vždycky bývalo ..
 
po týdnu jsem se vrátila ke svému stolu .. dlouhé pohledy ustaly .. smích a dobrá nálada zmizela .. zůstalo jenom ticho a suché příkazy .. všechno se změnilo .. všechno bylo jinak .. najednou jsme si byli cizí .. z porozumění mezi náma dvěma se stala averze .. totální ochladnutí jakéhokoliv přátelství .. věděla jsem že bych si měla oddychnout .. že je to tak správně .. věděla jsem že to byla jediná schůdná cesta ..  začali jsme se jeden druhému vyhýbat co to šlo .. bohužel některé povinné večírky a kurzy jsme pořád museli absolvovat spolu ..
 
najednou všechny ty akce začaly být nudné .. jakmile se změnily v nucenou povinnost na kterou se nedalo těšit vyprchala ta chuť pro práci která naše oddělení zvedala nahoru .. najednou výsledky začaly klesat .. kvartální cíle nesplněné .. všechno špatně ... a nevím proč ale pojal si pocit že je to moje vina .. že dělám špatně analýzy .. že špatně zpracovávám data .. že špatně nastavuju software .. všechno najednou byla moje chyba .. mohla jsem i za to že došel papír v tiskárně kterou používá celý barák ..
 
začala jsem bublat .. tohle se mi opravdu nelíbilo .. způsob jakým jsi se mnou zacházel .. jak ses ke mně choval .. tvoje pohledy plné opovržení .. tvůj arogantní přístup .. najednou jsem měla pořád víc a víc práce .. pořád jsem se topila v mrakodrapech kancelářského papíru a nemohla najít cestu ven ..
 
na jedné z pravidelných porad našeho oddělení jsi mě dokonce začal urážet .. neměla jsem slov .. jenom jsem tam seděla a koukala na to jak mě urážíš .. jak trháš moje srdce na kusy .. byla jsem tak zklamaná .. tak nešťastná .. jako bych měla kudlu v zádech .. a zrovna od tebe .. přímo do srdce .. nechtěla jsem tomu věřit .. věděla jsem že tohle je konec .. že tohle je definitivní konec .. a jediná cesta z tohohle kruhu je útěk .. a utíkat - to mi vždycky šlo ..
 
sesbírala jsem všechny věci ze stolu do krabice .. na počítači napsala výpověď .. vletěla jsem do tvojí kanceláře ale tys tam nebyl .. všechno jsem ti to chtěla říct do očí .. jaký jsi neskutečný kretén .. jaký seš blbeček .. byla tam jenom tvoje sekretářka .. hodila jsem po ní svojí výpověď se slovy ať to dá tomu blbečkovi .. a to jsem se opravdu ještě krotila .. byla jsem naštvaná .. hodně naštvaná ... běžela jsem do auta .. a vyrazila vstříc mému domovu .. celou cestu jsem naštvaně troubila na každého chlapa který jen trochu jel jak mě se to nelíbilo ..
 
vadilo mi všechno a všichni .. vadil mi celý svět a nejvíc mi vadilo že jsi mě tak zklamal .. že ses zachoval tak hloupě .. že ses zachoval tak nečitelně .. po bytě jsem chodila jako zuřivý lev .. od jedné zdi ke druhé .. kopala jsem do všeho co mi přišlo pod nohu .. dokonce jsem si kvůli tobě ukopla nehet .. musela jsem svoji energii někde vybít .. popadla jsem plavky a ručník a fičela na bazén ..
 
se silným šplouchnutí jsem skočila do bazénu a začala pendlovat od jednoho kraje k druhému .. až jsem sotva popadala dech vylezla jsem z bazénu a vydala se do výřivky .. modrá místnost na konci sálu s bazénem nabízela mimo bublající vody taky totální relaxační ticho .. ve skrytu duše jsem doufala že se utiší i myšlenky v mojí hlavě .. plácla jsem sebou do bublin a předtím jsem ještě pečlivě za sebou zavřela dveře a zvenčí pověsila lístek - obsazeno - ..
 
klidně jsem se vznášela ve víření těch bublinek .. nechala jsem svoje tělo odpočívat .. hýčkat výpary z aromalampy .. do té chvíle než mě probudilo hlasité - měla bys dávat pozor, aby ses nerozmočila - .. zavzmítala jsem se ve výřivce .. chtěla bych si říct že jsem se obratně jako tuleň otočila ve vodě ale asi se to tak nestalo .. hledala jsem narušitele svého klidu .. stáls tam opřený o dveře .. zadívala jsem se na tebe a uvědomila si, že do té chvíle jsem tě ještě v plavkách neviděla .. ne - ještě pořád jsem byla až příliš zklamaná a naštvaná .. vystřelila jsem z výřivky .. a šinula jsem si to přímo ke dveřím a pryč .. pryč z téhle místnosti .. pryč z téhle situace .. pryč od tebe .. co nejdál ..
 
natahovala jsem ruku ke klice od dveří jako k bombě s kyslíkem .. kdyby mě nezradily nohy otevřela bych je .. bohužel mi to ale podklouzlo a já jsem si to místo ze dveří štrádovala k zemi .. v poslední chvíli jsi mě zachytil a přitiskl k sobě .. a to byla ta poslední kapka .. dívali jsme se jeden druhému do očí .. zase byly zpátky ty dlouhé pohledy .. koukala jsem bezbranně na tebe a čekala co se bude dít .. veškerá moje kuráž a rozhodnost byla pryč .. najednou jsem nebyla ta bojovná holka s jasným názorem .. naprázdno jsi polkl a přitiskl si mě blíž k sobě .. cítila jsem jak ti tluče srdce .. teplo tvojí kůže .. všechno se najednou zrychlilo .. konsternovaně jsem sledovala tvoje rty .. přemýšlela jsem nad tím, jaké to musí být je líbat .. ústy se mi prodraly jen čtyři slova - všechno se tím změní ... pobaveně ses na mě koukal .. vždycky tě tak překvapilo, když jsem ti dokázala, že taky dokážu přemýšlet dopředu .. - já vím - .. tvoje poslední slova před tím polibkem, který otočil můj svět vzhůru nohama .. byla jsem totálně omráčená .. neschopná pohybu .. za to tvoje rty se pevně přisály k mým .. nebyla jsem schopná ničeho .. to o čem jsem tolik měsíců snila .. to co jsem si tak dlouho zakazovala .. celá moje snaha zahubit v sobě každý náznak sympatii vzala za své ..
 
tvůj jazyk se mi lehce otřel o zuby a já jako znovu probuzená jsem se tě pevně chytila a začala spolupracovat .. líbala jsem tě lačně a hluboce .. rukama jsem si tě tiskla pevně k sobě, jako bych měla strach, že tahle chvíle je jen sen, ze kterého se za chvíli probudím .. vzedmula se ve mě touha a chtíč .. tak dlouho .. ani nevím, jak ale najednou jsem tě tlačila na zeď .. tolik  jsem po tobě toužila .. šokovaně ses na mě podíval .. - další pes, co štěká ale nekouše? - dobírala jsem si tě a pobavě jsem na tebe mrkla .. - jenom počkej, já ti dám- .. pevně jsi mě chytil a hodil zpátky do výřivky ...
 
za chvíli už jsi byl u mě a zase jsi mě líbal .. tolik jsem si to užívala .. jak mě hluboce líbáš a zároveň mě hladíš po zádech .. posadila jsem se na tebe a vracela ti všechnu tvou vášeň .. a najednou ses zastavil .. prohrábl jsi mi vlasy a zadíval se mi do očí - opravdu to chceš? - ... z té otázky mě mrazilo .. bylo jasné, že tohle je ta hranice odkud už není útěku .. snažila jsem se přemýšlet .. snažila jsem se přijít na řešení, které by tu situaci vyřešilo .. až pak jsem si uvědomila, že já už jsem dávno tu hranici překročila a v tom co dělám mám jasno ... - dle mého se nic nestalo - ... konstatovala jsem suše ... chvíli jsi pátravě koukal do mých očí .. asi ses ujišťoval, jestli to opravdu myslím vážně ..  nechtěla jsem už déle čekat .. rozepla jsem si plavky a začala tě líbat .. netrvalo dlouho a cítila jsem tvoje ruce jak pevně svírají moje prsa .. a pak už to jelo samo .. tlačila jsme se k tobě .. chtěla jsem tě mít .. pro sebe .. v sobě .. na všechny způsoby, které existujou .. několika pohyby jsem tě dráždila a vyzývala k sexu .. a když už mi opravdu přišlo že už nemůžu udělat víc pro to aby sis opravdu uvědomil že to myslím važně .. lehce jsem ti zašeptala do ouška - udělej mi to- a políbila jsem tě na něj .. doufala jsem že je to dostatečná výzva .. ale ty ses na mě jen šibalsky usmíval .. najednou mi to bylo jasné .. pán si se mnou chce hrát .. tak dobře .. to beru .. ještě jednou jsem se po tobě svezla a tentokrát o poznání toužebněji a zakňučela ti do ucha - prosím- .. a pak už jsem jenom cítila tvoje ruce na mém pasu jak mě nadzvedávají .. když jsem klouzala vodou zpátky na tebe ucítila jsem jak se do mě noříš .. znova jsem hladově zaskučela a kousla se do spodního rtu .. chytil jsi mě za bradu a nesouhlasně  zaprotestoval - ten je můj - a kousnul jsi mě do něj .. líbali jsme se a v pravidelném tempu do sebe naráželi .. chvíli pomalu a chvíli rychle .. líbal jsi mě na krk a na prsa .. ochutnával jsi moje tělo a já se modlila aby tahle chvíle nikdy neskončila .. -otoč se- .. zasípal jsi mezi polibky .. ucítila jsem příležitost a okamžitě uposlechla .. tvoje ruka na mém rameni mě tlačila dolů a voda mě nadnášela zpátky nahoru .. projížděla jsem se na tobě a v rozkoši se snažila zachytit čehokoliv co by mě mohlo přišpendlit zpátky k zemi .. rukama jsi mě držel za prsa a tiskl k sobě .. cítila jsem tvůj rychlý dech na mém rameni .. tolik jsem toužila po vrcholu ale ty jsi dával pozor a vždycky před orgasmem jsi zastavil .. a tak se touha pořád stupňovala a stupňovala .. celé tělo jsem měla jako v ohni .. ta touha .. vystupňovaná .. nutil jsi mě kňučet rozkoší .. chtěla jsem ti to oplatit a dostat tě na stejný stupeň rozpadání každé buňky tvého těla .. a tak jsem se rychle otočila abych ti viděla do tváře .. chytla jsem tvoje ruce a přišpendlila je na okraj vířivky .. vzpírala jsem se o ně vahou celého těla .. teď jsem byla já ten co vede .. přitlačila jsem a snažila se aby byl každý příraz drsnější a tvrdší .. surově jsem na tobě skákala .. snažil ses mě zastavit ale to mě jen víc vyburcovalo k tomu abych přitlačila tvoje ruce ještě víc na okraj výřivky .. nechtěla jsem ti dát příležitost ujmout se opět vedení .. za chvíli jsi ztratil pojem o čase .. a ve chvíli kdy se ti začali propínat prsty rozkoší jsem zpomalila .. vytřeštil jsi na mě oči a nesouhlasně otočil oči v sloup .. -co mi to děláš?- ... - š----- tě zlato - .. pronesla jsem klidně a pokračovala jsem ve svém plánu .. musím ale přiznat, že mi po chvíli začala docházet disciplína .. a tak jsem před dalším vrcholem přestala tlačit tvoje ruce na výřivku .. okamžitě jsi využil mého zaváhání a rukama přitlačil můj zadek blíž k tobě .. poslední příraz a oba jsme se najednou rozpadli .. konečně orgasmus .. zvýřená krev kolovala našími těly .. jako splašený kůň jsem funěla na tvém ramenu .. poprvé a naposledy .. jednou jedinkrát jsem tě měla tak blízko u sebe .. dalších patnáct minut jsme seděli ve výřivce naproti sobě .. v uctivé vzdálenosti .. jako bychom si byli cizí .. protože tohle se nikdy nestalo ..
 
natáhla jsem si nohy .. opřela hlavu do vody a zavřela oči .. nechala jsem se kolébat a nadnášet vodou .. když jsem je znovu otevřela už jsi tam nebyl .. vím kde tě najdu .. ale nikdy už nebudu vyhledávat tvou společnost .. možná proto že jsem ti dala slib .. možná ze strachu že bych opět překročila hranici .. kdo ví.
 
 čtyři roky jsem žila s růžovou představou .. věřila jsem v návrat někoho kdo za to nestál .. když jsem si to uvědomila vyděsilo mě to .. pátý rok jsem chtěla změnu a tu jsem taky dostala .. přichází šestý rok .. uvažuju nad tím co bych si měla přát ... nové dobrodružství .. nový start .. novou šanci ..
existuje rčení které říká že zázraky se dějí těm kteří na ně věří .. a tak věřím .. pro šestý rok chci nový zázrak.