Chtěl bys 2. část
Procházela jsem chodbami školy a věděla, že tu někde musí být. Vždycky přece v noci kontroloval chodby. Několikrát jsem zaslechla jak načapal Pottera. Samozřejmě, že i několik zmijozelských o kterých se ale nemluvilo. Zrovna jsem procházela přízemím, když jsem zaslechla nějaké zvuky. Byl už blízko, budu si muset vymyslet nějakou historku, proč nejsem po večerce na koleji. Horečně jsem přemýšlela, když mě do tváře udeřilo světlo jeho hůlky.
"Slečna Sallivanová. Co děláte mimo kolej po večerce?"
"Procházela jsem, pane profesore." Špitla jsem poníženě.
"Po večerce, to nemáte dost času přes den." Napomínal mě.
"Teď tady není tolik lidí a člověk má alespoň čas přemýšlet o spoustě věcí." Vysvětlovala jsem.
"A o čem pak například přemýšlíte vy?" vyptával se. Teď přišla moje chvíle. Podvědomě jsem se usmála a začala pomalu odpovídat.
"Chtěla bych získat jednu věc. Je to velice neobvyklá a nebezpečná věc, ale já po ní toužím. Udělala bych cokoliv proto abych jí získala."
"Skutečně?" zamračil se Snape.
"Ano." Přivětila jsem a rozešla se na odchod, když jsem kolem něj procházela špitla jsem. "Naprosto cokoliv."
"Kam jdete." Zavolal na mě profesor.
"Na kolej, je přece po večerce."
Na pokoji jsem si potom gratulovala. Možná to nebude tak obtížné, jak jsem si původně myslela. Druhý den jsme vyučování končili opět lektvary. Byla jsem už sice trochu utahaná, ale svůj úkol jsem musela splnit.
Jako obvykle se hroutil Longbottom a jako obvykle perlila Grangerová, Snape vypadal jako že už ho to opravdu štve. Obsah mého kotlíku už krásně bublal. Spolužáci kolem mě se jen tiše divili. Měl totiž čistě rudou barvu, zatímco jejich lektvary byly fialové. Snape si toho nevšiml, protože se mi dneska vyhýbal. Nalila jsem tedy vzorek do flakónku a schovala ho do kapsy hábitu. Druhou nádobku jsem předávala Snapeovi.
U dveří mě zastavil jeho hlas.
"Slečno Sallivanová, na slovíčko." Neodporovala jsem. Líně se otočila a došla až ke katedře. Všichni co nejrychleji opustili třídu. Nakonec jsme v ní zůstali sami dva. Posadila jsem se na první lavici a přehodila si nožku přes nožku přičemž hábit sklouzl po mých nohou a světlo spatřila bledá stehna. Snape si toho všiml, ale nereagoval na to.
"Slečno Sallivanová. Jste si vědoma, co jste mi odevzdala za lektvar?"
"Přece ten co jste nám zadal." Odpovídala jsem nevinně.
"Vaše schopnosti v lektvarech jsou na dost vysoké úrovni, aby jste věděla, že tohle rozhodně není lektvar proti vším." Ušklíbl se.
"Samozřejmě, že je to lektvar proti vším." Přisvědčila jsem a dál hrála svou hru.
"V tom případě si ho přijdete zopakovat dnes večer do mého kabinetu."
"Školní trest? Ale proč vždyť jsem nic neprovedla." Naštvala jsem se naoko.
"Sallivanová, ještě pořád jsem váš profesor, takže neodmlouvejte." Káral mě. Sklopila jsem oči.
"Můžu už jít?"
"Samozřejmě." Propustil mě z učebny. Seskočila jsem z lavice a rychle odešla.
Odpoledne jsem pak přemýšlela, jak použít ten vzorek, který jsem si přinesla. Snape rychle poznal, že jsem místo lektvaru proti vším připravila lektvar vášně. A nebylo divu, musel by být barvoslepý aby si toho nevšiml.
V sedm hodin večer jsem klepala na dveře jeho kabinetu.
"Dále." Ozvalo se za nimi. Vešla jsem tedy dovnitř. V krbu plál oheň a Snape seděl za stole. Právě opravoval lektvary z naší hodiny na tváři mu hrál pobavený úsměv, bylo vidět že právě známkuje Longbottomovu břečku. Na pergamenu zazářilo "t".
"Posaďte se." Pobídl mě. Usadila jsem se tedy na židli naproti jeho stolu. "Nedáte si šálek čaje?" nabízel a tak jsem se neštítila. Popíjela jsem mátový čaj, když pokračoval v otázkách. "O co vám jde slečno Sallivanová?" ptal se mě zkoumavě.
"Mě? O co by mi mělo jít?" dělala jsem hloupou.
"Chcete mě svést?" ptal se na rovinu.
"Ano." Vyletělo ze mě. Okamžitě jsem se zděsila. "To je zakázané." Naštvala jsem se.
"O čem to mluvíte?"
"V tom čaji. Je tam veritaserum." Rudla jsem v obličeji.
"Když myslíte." Popichoval mě.
"Už vám na nic neodpovím." Vstala jsem ze židle a utíkala ke dveřím.
"Jsou zamčené." Oznamoval pobavený hlas. Zastavila jsem se před nimi. Vytáhla hůlku a špitla.
"Alahomora." Nic se nestalo.
"Přece si nemyslíte, že by tak jednoduché kouzlo mohlo ty dveře otevřít."
"O co vám jde?" ptala jsem, abych už to měla rychle za sebou. Snape se zvedl ze židle a přešel až ke mně.
"O to stejné co vám." Odpověděl klidným hlasem. "Kde máte ten druhý flakónek."
"Jak o něm víte?"
"Musel bych být slepý, abych si toho nevšiml." Rukou jsem zalovila v kapse hábitu a nakonec z ní vytáhla rudou tekutinu uzavřenou ve skle. Podala jsem ji Snapeovi. Odzátkoval jej a přičichnul si.
"Máte neobvyklé nadání připravit ten lektvar opravdu dobře." Ušklíbl se.
"Co s ním chcete udělat?" ptala jsem se.
"Vypijte jej." Podával mi lahvičku.
"Nikdy!" odporovala jsem.
"Hned." Zahromoval chladný hlas. "Buď to půjde po dobrém, nezapomínejte ale že znám mnoho dalších způsobů, jak ho do vás dostat." Usoudila jsem, že není jiná šance. Kopla jsem to do sebe. Když jsem byla v půlce Snape mě zastavil. "To by stačilo, přece to nechcete vypít celé." Smál se mi.
Jen co jsem spolkla poslední lok, projel mnou blesk. Smysly se mi zostřili. Koukala jsem na Snape a toužila ho políbit.
"Jak pak se cítíte?" ptal se. Kašlala jsem na zbytečné dotazy a vrhla se na něj. Hladově jsem políbila jeho rty. Prsty jsem začala rozepínat jeho hábit. Měl ale větší sílu a tak mě odstrčil. "Kampak by jste spěchala?" bavil se.
"Co chcete abych udělala?" ptala jsem se naléhavě. Byla jsem otrokem své vlastní vášně a udělala bych cokoliv abych cítila jeho tělo ve svém.
"Chci aby jste mi povídala co jste dneska dělala." Odpověděl klidně.
"Cože?!" vyjekla jsem.
"No prosím, začněte." Pobídl mně.
Opřel se o stůl a poslouchal.
"Tak ráno jsem vstala. Šla jsem na snídani, dala jsem si toasty s marmeládou a kávu." Přitom jsou koukala na Snapea, který pokračoval v rozepínání svého hábitu. "Po snídani jsem měla dvě hodiny jasnovidectví, potom kouzelné formule, přeměňování, péče o kouzelné tvory a nakonec lektvary." Popisovala jsem svůj rozvrh při pohledu na hábit, který padal k zemi. Neudržela jsem a znovu jsem začala líbat ty rty co před chvíli. Opět jsem ale byla odstrčena.
"Co jste dělala po vyučování?"
"Ale to vás přece nezajímá. Tak nechejme té šaškárny. Už bude devět a já nechci ztrácet čas." Přemlouvala jsem ho.
"Ptal jsem se, co jste dělala po vyučování." Trval si na svém.
"Jako obvykle jsem byla ve společenské místnosti." Snape byl teď nebezpečně blízko mě, cítila jsem jeho klidný dech na své tváři. Trápila mě a hrál si se mnou. "Učila jsem se a hrála jsem karty s Parvati." Špitla jsem. Byla jsem jak na horské dráze, akorát, že teďka se jelo ještě pořád do kopečka. "To už se nedá vydržet. Nechte toho."
"Čeho přesně?"
"Svádíte mě." Odsekla jsem.
"Ale to byl přece váš záměr pokud se nemýlím. To vy jste s tím začala." Připomínal mi.
"A taky to skončím." Odsekla jsem.
Vychrstla jsem na něho zbytek lahvičky s lektvarem.
"Tak tohle vám neprojde." Zamračil se. Jeho ruce obemkly moje tělo. Najednou jsem je cítila úplně všude. Knoflíky na mojí halence byly v momentě pryč. Teplo jeho ruky pevně svíralo moje ňadro.
"Severusi." Vyšlo z mých úst zasténání.
"Ano?" ptal se zastřený hlas.
"Chci tě." Brblala jsem jako smyslů zbavená.
"Potom lektvaru by jsi chtěla i Filsche." Ušklíbl se.
Rychlým tahem ruky smetl všechny věci ze stolu na který jsem se potom posadila. Líbala jsem jeho naběhlé bradavky. A užívala si jeho rukou na svém těle, které dokázaly téměř zázraky. Propadla jsem víru vášně, propadala jsem hladovým polibkům, stala jsem se otrokem vlastní touhy. Celé ty roky jsem věřila, že Snape je naprosto chladný člověk. Až do teď. Sakra, vždyť on je tak žhavý. Netrvalo dlouho a slastné osahávání a líbání se přehouplo v cílené pohyby. Vycházela jsem boky vstříc. Za každý příraz jsem byla neskutečně vděčná. Severus byl skvělý milenec. Přesně věděl, co potřebuju. Když jsme byli oba až příliš vzrušení zpomalil aby oddálil vyvrcholení. Takhle jsme si užívali celou noc. Kolem páté ráno jsem šla do koupelny osprchovat se. Ke dveřím jsem se otočila zády, takže jsem si nevšimla, že mě celou dobu pozoroval Severus v županu.
"To nebyl lektvar vášně, že ne." Hlesl.
"Chtěl bys, aby to byl jahodový džus?" Ušklíbla jsem se.
