Jaruš povídky

"No tak Sáro přece by ses nebála?"hecovala mě Monika.

"Ne, já se nebojím, jenom mi to přijde trochu odporné. Ne, vlastně je to hodně odporné." Tenhle nápad ve mně vyvolával smíšené pocity. Chtělo se mi blít jenom při pomyšlení, co všechno bych musela udělat. Musela bych se ho dotýkat, musela bych s ním mluvit. Ne to nepřicházelo v úvahu. Celých sedm let jsem se snažila jenom o jedno vyhýbat se mu. V hodinách jsem ho pokud možno ignorovala. A když přišlo na tohle téma odcházela jsem. Nic se mi nehnusilo více než Severus Snape. A teď. V žádném případě.

"Je mi líto Sáro, ale složila jsi neporušitelný slib. Víš moc dobře co se stane, když ten úkol nevyplníš." Smála se Simona.

"Ne holky, tohle přece po mně nemůžete chtít. Udělám cokoliv jiného jenom tohle ne." Zoufale jsem prosila.

"Hele nemáš se čeho bát. Jsi ze zmijozelu. Kdybys byla Nebelvírka, bylo by to horší, ale takhle. Není problém. Stejnak nemáš na vybranou." Smála se Monika.

"No tak to teda nemám." Povzdechla jsem si. "Dokdy mám čas?" ptala jsem se.

"Vzhledem k tomu, že se blíží prázdniny, tak máš přesně měsíc. Ani o den více. A nezapomeň, že mu nesmíš říct naprosto nic. Všechno vyzradíme až my ve vhodnou chvíli." Zakřenila se dívka se zelenou výšivkou na hábitu.

"Teďka už tě necháme na pokoji." Usmála se Simona. "Měla by ses připravit. Řekněme, že Snape je tak trochu tvrdý oříšek." Obě se začaly divoce smát. Za doprovodu svých hlasů odešly z pokoje a nechaly mě v něm samotnou. Napospas mému úkolu.

Koukla jsem na sebe do zrcadla. Bude to chtít pár nepatrných úprav, ale určitě to půjde. Vytáhla jsem hůlku a namířila ji na vlasy. Po zašeptání kouzla se začaly vlasy točit. Nakonec byly dokonalé vlnité. Sepnula jsem je a zvedla nahoru. Oči jsem si zvýraznila černými linkami.

S oblečením jsem si nemusela dělat velkou hlavu, protože jsem stejnak musela mít hábit. Bylo už ale nehorázně teplo. Takže pravděpodobnost, že ho budu mít rozepnutý byla opravdu velká. Natáhla jsem na sebe sukni těsně nad kolena, přes černou podprsenku jsem přehodila zelenou košili, která dokonale zvýrazňovala moje křivky. Naposledy jsem sama sebe zkontrolovala v zrcadle. Musela jsem se pochválit, když jsem viděla tak dobrý výsledek. Popadla jsem učebnice a vyrazila přímo na hodinu.

Právě ve chvíli kdy jsem se posadila do lavice se zabouchly dveře. Všichni se lekli, jako obvykle nálada ve třídě klesla pod bod mrazu. Většina se klepala strachy a uhýbala pohledy. Když se profesor před katedrou otáčel na studenty, zčeřený vzduch mu nadzvedával hábit. Ve tváři jako obvykle chladný a nepřístupný. Jak jinak pomyslela jsem si.

Jestli mám splnit svůj úkol musím si nejdřív svoji oběť pořádná prozkoumat. Všechno, ale muselo probíhat naprosto nenápadně. Nestávalo se často, že by Snape napomínal studenty své koleje, ale já to radši nechtěla riskovat.

Na tabuli se objevil návod na dnešní lektvar a všichni začali pracovat. Taky jsem se pustila do díla. Očkem jsem ale zahlédla, jak jako obvykle buzeruje Longbottoma. Ten kluk za to ani nemohl. Byl tak nervózní a vystrašený, ruce se mu klepaly a byly to obrovské štěstí kdyby něco nepokazil. Když už byla polovina hodiny za námi třídou se roztahovaly výpary z našich lektvarů. Lektvar Gragerové byl jako obvykle hotový první. Snape jej s patrným znechucením přebral a Gragerová opustila třídu. Za ní se pak vyřítili její bodyguardi Weasley a Potter. I můj lektvar se už blížil ke konci. Přidala jsem poslední přísadu. Zbývaly dvě minuty než bude hotový. Upravila jsem vlasy, které jsem si při práci jemně rozcuchala. Opatrně jsem zkontrolovat svoje oblečení. Všechno bylo v pořádku. Lektvar jsem slila do flakónku a pečlivě uzavřela. Vyšla jsem vstříc stolu za kterým seděl Snape. Když jsem mu podávala výsledek svojí celo hodinové práce zahleděla jsem se mu do očí. Nepatrně jej to překvapilo, protože neexistovalo moc těch, kteří by ho chtěli provokovat. Ignoroval to a já se rychle otočila a prchala z učebny.

Při obědě jsem ho pozorovala a několikrát se naše pohledy střetly. Stejně to bylo i u večeře. Mé celodenní snažení by mohlo přijít přes noc v niveč a tak jsem se rozhodla, že si dneska vyrazím na procházku při měsíčku.